8.-18.4.2016

Stala se z toho taková příjemná tradice, že každý rok z jara s partou kamarádů vyrážíme někam na ptáky. Letos padla volba na Maroko v polovině dubna. Deník z cesty jako vždy poctivě večer co večer sepisoval Robert Doležal, takže mně nezbývá než připsat za sebe pár spíše praktických postřehů a přidat několik fotek.

Auta

Cestovat v šesti lidech znamenalo zajistit dvě auta. Nabídkami autopůjčoven jsem se probíral tentokrát extrémně dlouho, jelikož každá z nich měla nějaký lépe či hůře skrytý háček. Nakonec padla volba na Budget a dvě Dacie Dokker přes rentalcars.com. Pojištění jsem pro jistotu vyřešil rovněž přes rentalcars.com. Nepodařilo se mi totiž nikde dohledat, kolik by stálo přímo na místě na přepážce. Pojištění jinde než přímo v půjčovně však znamená nutnost složení jistiny, v tomto případě neobvykle vysoké –  převyšující 40 tis. Kč. Přesně podle očekávání nás na místě čekalo nepříjemné překvapení – z jednoho Dokkeru byl na místě Renault Klio, ale vešli jsme se a nakonec to žádný velký problém nebyl. Při vracení aut jsme ještě zaplatili poplatek 30 EUR/auto za jejich vyčištění – na ten jsme ale byli upozorněni už při půjčování, takže jsme s tím tak nějak počítali. Navíc po deseti dnech v africkém prachu auta očistu opravdu potřebovala.

Místní SIM – datový tarif

Hned na letišti jsem i v jednu hodinu po půlnoci koupil místní datovou SIM kartu do tabletu – 3GB dat na jeden měsíc za cca 600 Kč od Maroc Telecom – a byla to výborná volba. Rychlé datové připojení bylo dostupné snad po celou dobu i v těch nejzapadlejších vesničkách na okraji Sahary. O takovém si u nás můžeme nechat jenom zdát. Bohužel. Tím pádem jsme mohli po celou dobu nejen komunikovat s domovem, ale hlavně stahovat online mapy, aktuální reporty apod. Nastavení tabletu, aby datová simkarta fungovala správně, nebylo úplně jednoduché, ale pán za přepážkou to bez váhání zvládl za pár minut. V češtině. Klobouk dolů.

Navigace

Krátce po výjezdu z letištního parkoviště jsem přesedlal na místo navigátora a až na pár kilometrů za volantem tam vydržel vlastně celou cestu. Itinerář měl v hlavě připravený Robert, dovést nás na místo spletitými uličkami marockých měst bylo nakonec na mně. Náramně se mi osvědčila offline navigace Sygic. Na tablet jsem nainstaloval pouhý den před odjezdem sedmidenní trial verzi, stáhl marockou mapu a čekal, že s nevyzkoušenou navigací brzy narazím na problémy. Opak byl pravdou a hned po návratu jsem si koupil plnou verzi – opravdu jsem byl maximálně spokojený. Ani jednou nás navigace nenechala ve štychu a zatímco se Dodin vyžíval v živelném africkém provozu, Sygic nás vždy spolehlivě a na první pokus vyvedl z chaoticky (rozuměj vůbec) značených měst. V Maroku si totiž na silniční ukazatele moc nepotrpí – typicky jsou před městem cedule, že silnice na město A vede doprava, silnice do města B vede doleva, ale najít si tu správnou odbočku ve spleti uliček musíte sami. Bez navigace bychom ztratili hodiny času blouděním. Stejně tak hledání hotelu v noční Marakeši by bez navigace bylo mnohem větší dobrodružství, než nakonec bylo. Bez navigace si to zkrátka neumím představit.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Lze použít tyto HTML tagy:

<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>